Sedmnáctiletý Armén zaplatil životem za to, že hrubě urazil dívku na internetových stránkách sociální sítě Odnoklassniki, ruské verzi českého webu Spolužáci.cz. Informoval o tom ruský portál Segodnja.

Osudnou se Tigranu Tadevosjanovi z arménského města Gumri stala fráze "Jdi do?", kterou použil při komunikaci s mladou dívkou. Ta se urazila a požádala čtyři své přátele, aby se jí zastali. Čtveřice mladíků pak Tigrana 26. dubna brutálně zbila. Zmrzačený mladík byl přepraven v bezvědomí do nemocnice, kde nakonec svým zraněním podlehl.

Tuhle zprávu jsem si dnes přečetl na jednom internetovém serveru. Zajímavá zpráva - znepokojivá. Za slova "jdi do" rovnou vražda? Je známo, že Arménie příliš demokratická není, ale aby se už "zabíjelo" za pouhá úsloví? Kdo z vás někdy někomu neřekl "jdi do"? Přiznám, že já to řekl mockrát. Sice ne kamarádce nebo nějaké dívce, to možná jednou nebo dvakrát, ale jinak jsem to už také řekl. Ale nikdo mne kvůli tomu nijak nepostihoval.

Jsem zaregistrovaný hned na několika sítích. Můžu zmínit facebook.com, spoluzaci.cz, několik mailů, icq, skype. Možná se dá mluvit o jakémsi druhu závislosti, ano, ale myslím, že zas tak špatné to se mnou ještě není tak špatné. Sociální sítě jsou zajisté nebezpečné, to uznávám. Člověka staví do role skrývaného, narušují osobní kontakt s lidmi atd atd. Člověk se uzavírá do sebe, hodiny prosedí počítače a chatuje s kamarády známými i neznámými. Ale jak poznat, že se na druhé straně neskrývá někdo jiný? To už jde hůř, že? Zásadně nechatuju s někým koho lépe neznám. To je má zásada a zatím se mi myslím daří čelit útokům pochybných uživatel.

Jenomže nevinil bych ze všech těch problémů, které sociální sítě způsobují, pouze je samotné. V prvé řadě jsou na vině lidé, jejich uživatelé. Na těch záleží, jak se zachovají, jakou sociální roli a pózu si udrží. Normální člověk s normálním chováním těžko někoho zbije kvůli slovům "jdi do" ať už pokračování zní jakkoli. Svědčí to o jisté postpubertální neurvalosti, či možná i o jakémsi komplexu. Ať už je Oidipovský, ochranářský, nebo komplex méněcennosti.

Uživatelé v nich mnohdy hledají uspokojení, úkryt, pomoc před vlastními problémy. Nebo naopak radost, komunikaci, seznamování nové éry. Jsou zde velké kontrasty, kdy každý hledá něco jiného a Sociální sítě toho mohou mnoho nabídnout. Ale záleží na lidech. Někdo utíká před osobním kontaktem, depresí, zlobou, bolestí. Když se nad tím zamyslíme, můžeme uvažovat o jakémsi druhu týrání. Týráme se neosobní komunikaci, která ničí vztahy a život. Jsme jako uzavřeni v jakési báni. Bez kyslíku, lásky, naděje na únik

Sociální sítě typu facebook jsou dobrou věcí. Můžete si popovídat s kamarády, jestliže je dlouhou dobu nevidíte, bez utrácení peněz. Jsou to pouze programy. Společnost rozhoduje o tom, jak se budou dále vyvíjet. Jakým směrem se poženeme kupředu či zpátky.