Téměř každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně hraním počítačových her. Vyplývá to ze studie kriminologického výzkumného institutu Dolního Saska v Německu. Více než 14 000 deváťáků je podle medicínských kritérií na hraní závislých. Výsledky studie přinesl německý tisk uprostřed debaty o vlivu počítačových her na dětskou psychiku.

Přesně tohle jsem četl coby úvod ke článku na novinkách.cz a nemůžu se k tomu také nějak nevyjádřit, protože tohle je snad neřešitelný problém. Patnáct mi bylo před třemi lety. Ano, vzpomínám si. Tehdy jsem chodíval do osmé nebo deváté třídy a hraní počítačových her bylo mojí, dalo by se říci denní obživou. Setrval jsem u něho klidně tři čtyři hodiny v kuse a následně vyčerpán a se zaseklými klouby na prstech od neustálého bušení do kláves jsem se odvalil do postele. V té době se možná dalo i mluvit o závislosti. Pak jsem přešel na střední školu a trochu se to zmírnilo. Trvalo to možná ještě půl roku a pak to zmizelo. Nijak zvlášť mě to neláká. Ano, je to dobré odreagování a občas si zahraju. Ale poslední hru, co jsem hrál byl FlaOut 2 a to před měsícem dvě jízdy.

Hraní her patří k "nemocem" dnešní doby, kdy člověk stráví většinu svého času u počítače. Možná je to způsobeno nedostatečným sportovním vyžitím. Pokud stejně jako já nemáte v okolí svého bydliště pořádně kam jít, hledáte jiné koníčky. A jednou z možností je hraní her.

Ale nikdy jsem na sobě nezpozoroval rodící se agresivitu. V období puberty je "normální", že se občas poperete a dáte si tzv. přes hubu. Tohle k tomu patří. Hormony bouří a vy se rozčílíte kvůli každé maličkosti. Ale, že by se hraní PC odráželo v reálném životě? Spíš je to psychikou hráčů, kteří nedovedou oddělit virtuální svět od reálného a ve virtuálním hledají to, co v reálu nemají - svobodu, boj atd. Vlivem hraní může dojít k opoždění puberty, protože jednotliví hráči se stále více uchylují do svého světa, poslední dobou neomezeného, kde můžou postřílet pár monster, zajet pár lidí. Není tedy divu, že hry s tímto námětem jsou často předmětem sporů v případě, že některá osoba někoho zabije a zjistí se, že před tím hrála nějakou hru, která je zařazena mezi brutální. Ale znovu se tak vracím k tomu, že tahle osoba je spíše "labilní".

Skupinové hry typu MMORPG jsem nikdy nehrál. Nestal jsem se členem nějakého podobného společenství, protože mě to neláká. Hráči se zde sdružují do různých komunit a navazují "přátelství". Ale řekněte mi, jaké to je přátelství? Neznáte se, pouze víte, že když proti sobě hrajete, oba jste připojeni k internetu. Ale osobní stranou je zde nulová. Face to face tady neexistuje. A tohle se odráží ve skutečném životě, kde skutečně náruživí hráči nejsou schopni navázat přátelský kontakt s jinými lidmi a ještě hůře s druhým pohlavím, před nímž se stydí nebo se naopak chovají nepřiměřeně.

Jak ale dopad na hráče omezit? To dost dobře nejde. Povolit hranici, že se hry s brutálním podtextem budou prodávat pouze mládeži od 18 let? Nebo za přítomnosti rodičů? Tomuhle se zabránit moc nedá. Stejně jako nezabráníte, aby se díte dívalo na porno. Buď zajde ke kamarádovi nebo si někde najde nějaký zdroj. Zajisté jste se jako malí dívali na něco, na co jste neměli. Jako příklad mohu uvést horory. Zakazovali vám se na ně dívat, ale vy jste si přístup k nim našli stejně. A stali se z vás vrazi? Tohle je to samé jako hraní her. Vždy záleží na psychické stránce jedince. Se strachem a později se zájmem jste se dívali na horory a to už jen pro samotný adrenalin a strach, jenž jste pociťovali. Tehdy se nestalo, že by někdo tvrdil, že za to může sledování brutálních filmů. A přesto se na ně lidé dívali a dospěli.

Vím, že si dost protiřečím, ale zamyslete se nad tím také. Vždy záleží na myšlení pozorovaného člověka. Zda - li má myšlení debila či nikoli. Ale zabránit se tomu moc nedá. Můžete to zkusit omezit, ale jestliže člověk má o něco zájem, pak si k tomu cestu najde...