Administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy zvažuje rozšířit válku proti afghánskému povstaleckému hnutí Tálibán také na sousední Pákistán. Uvedl to ve středu deník The New York Times (NYT) s odkazem na zdroje z Obamova okolí.

S nástupem Obamy na americké prezidentské křeslo asi všichni čekáme, že se situaci v oblasti válčení změní. Stane se tak nebo ne? Ostatně problematika boje s terorismem je dost ošemetná věc a řešení není i hned viditelné. Co začalo 11. 9. 2001 mělo trvat pouze pár dní. Nakonec se situace vleče dodnes a výsledky moc nevidím. Stále se válčí, Írán si staví rakety, v Pákistánu jsou nepokoje.

Můj názor? Nevím. Na jednu stranu bych je všechny nejraději postřílel, že svůj džihád skutečně šíří krví. Ale na druhou stranu bych je nechal být. Jak by se vám líbilo, kdyby vám cizí armáda vlítla domů, všechno vybrala, maželku a dcery znásilnili a pak vás zastřelili, byť jste třeba ani nic neudělali? Boj o ropu je jedna věc a vyvražďování věc druhá. Proč to spojovat. Musíme válčit. Musí se zbytečně umírat? Nikdo nechce u sebe doma vidět cizí lidi a o to víc v uniformách vojáků.

Vemte to takhle: nám se nelíbí radar v Brdech a jim Američané u nich doma.

Obama stáhne vojáky z jednoho státu a hodlá je poslat do jiného. Jakou to má logiku? A prý jít hlouběji. Kam až? Do měst? Do kuchyně občanů, z nichž někteří si to opravdu zaslouží, ale mnohem více z nich by rádi klid? Postřílet malé chlapce v matčině náručí jenom proto, že se poblíž najde uran? Takhle to přeci, do háje, nejde. Nemůžeme si střílet koho se nám zlíbí. V Evropě se řeší, že nějaký pošuk vystřílí rodinu, ale to že ve státech Třetího světa umírají lidé, aniž bychom měli hmatatelné známky o výsledku bezbožné války, to už nikdo nevidí. Ládin je možná dál na svobodě, možná si budují rakety a jiné zbraně hromadného ničení (které USA a Rusku má již řadu let, ale jim adi  vadí, že je má také někdo jiný) a co z toho máme my? Jenom to, že se jednou ti lidé tam venku naštvou a půjdou i proti nám. Je to nutné? Sice si máme pomáhat, ale tohle už není naše starost. My pomohli po 11. září a tohle už je pouze starost Spojených států. Pokud chtějí dál posílat své syny na smrt, tak prosím, ale nemusejí to být navíc naši, ne? Tohle už nenní záležitost míru a svobody. Tady jde o peníze a moc. Kdo má ropu, má všechno.