Víte, začal jsem psát ještě na zákaldní škole. Tenkrát, nevím proč, jsem se musel asi z něčeho vypsat. Byl jsem mládě, nedochozený nevyzrálý hoch, co jednou napsal slohovku o jaru to jej nakoplo a napsal jednu povídku s názvem "Ledové království". Kvalita toho textu je značně kolísavá. Co čekat od díla přes šest let starého, tenkrát by mohlo být nějakých třináct let. Co já mohl vědět o světě a životě. Napsal jsem horor plný chyb, nelogických spojení a zvratů a jen těžko byste hledali nějaký přirozený dialog. Bylo úžasné, když jsem to dopsal, ten pocit je po každém dopsání povídky stále stejný...určitým způsobem orgasmus. Můžete se tomu smát a ťukat si na čelo. Ano souhlasím, že tohle spojení k sobě příliš nejde, že to trošku přeháním, ale přeci jen je to skvělěj pocit. Víte co, já vám ho popíšu, nebo jinak, řeknu, jak se to celé s tím psaním vlastně má: jen se mi to tu teď seklo, já to napsal, ale neuložilo se mi to a já to teď nechci psát znovu, takže třeba zítra, ok? xD