To mám radost, jak nám to tady všechno utíká. I když e tak docela. Nemám moc radost z toho, že některé věci utíkají, že nám pod rukama běží realita a zdá se, že nejpomalejší je ten snový svět, který je pokaždé jiný. Jestli v těchhle textech jsou nějaké chyby, tak na ně přiliš nedbejte, nejsou po žádné korekci. Nechávám je pouze volně plynout na papír, respektive na obrazovku v tomto případě.

Jinak se vážně moc divím tomu, jak se člověk dokáže měnit. Asi bych jen tak neřekl "chybíš mi" nebo něco podobného, ale, jak stárnu, teda spíš dospívám, všechn ose mění a s tím i moje chování. Teda dneska jsem si připadal takříkajíc jako "tělo bez duše a duše bez těla". Jen tak jsem se ploužil po školní budově a nevěděl, kde jsem. Jen tak jsem seděl na vyučování, koukal do papírů nebo ke katedře a v hlavě měl úplně prázdno a když jsem odpoledne odjížděl vlakem domů, pokoušel jsem si dát dohromady, co všechno že jsme za ten dnešek slyšeli a tak, zkrátka taková menší rekapitulace, ale zjistil jsem, že se u mě asi začíná rozmáhat Alzheimer, či co já vím, protože jsem si za boha nedokázal na nic vzpomenout. A celý den jsem se rozhodoval nad určittou věcí, kterou jsem původně měl v plánu až na zítra, ale pak jsem to nevydržel a udělal to dnes, za což jsem teda rád, protože mi to náramně zlepšilo náladu a celkově to bylo moc fajn.

Vím, že tenhle článek nedává moc valný smysl, ale co ho v tomhle divným světě dává? Tohle je takový nic neříkající článek pro mě, takže trochu divokosti do toho egocentrismu a teď si jdu lehnout, abych mohl zítra opěšt vstávat, tak se mějte krásně a přeji dobrou noc...