Dračí oči

Často slýchávám sám sebe říkat, že na pohádky jsem už příliš starý. Rád bych někdy zašel do knihovny a z oddělení pro mládež si vypůjčil Ostrov pokladů nebo třeba Honzíkovu cestu. Proč? Inu, možná abych si připomenul staré časy. Snad abych si znovu po letech vybavil onen příběh. Také si necháváte pohádky utéct hloupým konstatováním, že na to jste přeci už dost velcí? Já vím, že ano. Spousta z nás to takhle dělá. Ale no tak lidi, copak nemáte chuť se na tohle všechno vykašlat a zase na chvíli se ocitnout v kůži desetiletého zvídavého caparta, který, když si přečte v Ostrově pokladů o postavě jednonohého piráta, tak se bojí jít na záchod?