Ve čtvrtek proběhlo školní Matiné. Akce, na kterou se mnoho lidí těší a jiní se na ni jdou podívat pouze kvůli odsezení si posledního dne ve škole. Letošní Matiné bylo suprový.  Abych těm, kteří netuší, o co při tom jde, vysvětlil pravou podstatu věci, trošku to všechno objasním. Kdo má talent, chce se zviditelnit, nebo jenom sem tam s něčím vystoupit, řekne profesorce, že by rád s něčím vystoupil, prozradí s čím, a ona poté připraví program, aby obsáhl všechny, kteří chtějí vystupovat.

Minulý rok se nesl v duchu školy a já s kamarády vystupoval v divadelní scénce na námět Zlatého kolovratu. Letos jsme také měli zahrát nějakou scénku, ale jaksi se nám to zvrtlo. Bylo toho najednou nějak hodně: třeťáci psali ročníkovku, výlety, praxe a podobné starosti. Tudíž to byl hektický měsíc, kdy jsme čtrnáct dní před vystoupením zjistili, že to nezvládáme. A tak jsme s kamarádem dostali roli moderátorů. Tedy řeknu vám, to bylo něco. V televizi to vypadá poměrně jednoduše, ale skutečnost je jiná. Dostanete pouze kostru scénáře, s tím, kdo vystupuje. Takže si nějaký rozhovor sepíšete sami. To ale ještě netušíte, že dvě minuty před každým vaším nástupem přijde někdo, kdo vám řekne škrty ve scénáři: „Hele, tohle si vyškrtni, ten nevystoupí. Místo něho přijde tenhle a tamten, tak si to přizpůsob, jo?“ Zvukař přijede pozdě, nefungují mikrofony, pak fungují oba, pak jeden, pan žádný a pak opět oba. Ti, kteří měli vystoupit, se rozhodnou už nevystoupit a vy to zjistíte až na place před diváky a tak musíte narychlo místo trapného ticha vymyslet něco, čím byste zaplnili tu velkou časovou mezeru před dalším účinkujícím. Ale byla to zábava, holky to celé nahrály na kameru, šikulky naše. A my nakonec byli totálně mrtví. Sedli jsme si do čajovny a ani jsme nepotřebovali vodnici, abychom vypadali nějak extra sjetě, stačil jeden den moderování, kdy jsem každou chvíli čekal, že mi z neustálého vyřvávání do mikrofonu a překřikování stovky lidí, odejdou hlasivky.

            Už se ale těším na příští rok, co přijde tentokrát. Na stránkách naší školy se píše, že klade důraz na individuální přístup studenta k učivu a vlastně mu umožňuje se nějak projevit. Každým si může najít to své. Oni vám dají možnosti a je pouze na vás, jak s nimi naložíte. Zvláštní je, že typičtí jedničkám se obvykle žádných akcí nezúčastňují. Místo větších ambicí jim stačí to, co mají a nic víc nežádají. Pouze si v klidu odsedět ty hodiny ve škole, jít domů a dál stereotypně plynout životem. Takový přístup nesnáším. Proč tedy mají samé jedničky, když nechtějí nic víc? To klidně mohou procházet se čtyřkami, když ví, že si chtějí život pouze odsedět a odžít a žádné zkušenosti cestou životem nenasbírat?

            U nás se můžete přidat do divadla, vydat vlastní časopis, mít kurzy hudební výchovy, výtvarky a mnoho jiných aktivit. A matiné je skvělé zakončení roku.

            Když poprvé vešel do budovy naší střední školy, říkal jsem si, že vypadá tak nějak „americky“. Ostatní ji spíše nazývají „komunistickou budovou.“ Ale ty dva roky v ní strávené, mě znovu utvrdili v tom, že zdejší přístup ke studentům je jiný a i všechno ostatní je volnější. Řekněte mi, kolik škol má na zakončení roku ve stylu nějaké akce, kdy vystoupí několik interpretů a předvedou, co v nich je? Moc ne, že?

            Ještě by mohli něco vymyslet na Vánoce a vážně bych už uvažoval o tom, že spějeme kamsi kupředu