Po vzoru moviezone jsem se také rozhodl sepsat jakýsi seznam mých nejkrásnějších filmových zážitků. Nebudou seřazeny chronologicky a ani netuším, kolik filmů v seznamu vlastně bude. Budu psát, jak mě zrovna napadne, na co si vzpomenu a co ve mne zanechalo hluboký dojem.

 Avatar

Když jsem o Avatarovi slyšel poprvé, zbývalo jen několik málo měsíců, co měl jít do kin. Těšil jsem se na něj, ale následné shlédnutí ve 3D daleko předčilo celou tu nadrženost po Cameronově kinematografickém skvostu. Avatar mne okouzlil svým světem, nádhernou scenérií barev, zvířat. Tím, co Země hlavně díky nám dávno ztratilo. A když jsem vycházel z kina, svět se zdál temnější, šedivější, opuštěnější. Ale když jsem pohlédl k hvězdami ozářenému nebi, naplnila mne láska a mír, jako ještě u žádného filmu. Avatar se pro mne stal tím nejkrásnějším, co jsem kdy ve filmu mohl vidět. Jeho svět mne učaroval. Jeho atmosféra mne pohltila. Jako bych každou minutu ve filmu byl na Pandoře, Zemi před tisíciletími, v jiné dimenzi našeho žití.

Den nezávislosti

Šlo vlastně o můj první katastrofický film, který jsem viděl a hned od "ničitele světa" Emmericha. Od té doby se můj pohled na něj změnil. Jak přicházely další a další filmy, jejich kvalita klesala a vážně šlo pouze o ničení světa. Ale Den nezávislosti byl pro mne první a nikdy na něj nezapomenu. Několikrát jsem se poté budel a sledoval oblohu, zda ji nezakryje obří vesmírná loď s nepřátelskou rasou. Den nezávislosti měl nádech katastrofy, filozofie a vtipu a excelovali v něm herci, kteří věděli, co hrají, a výkony podali s grácií a vtipem.

Hvězdná brána

Ano, je to tak. Film, předcházející stejnojmennému seriálu má pro mne zvláštní význam. Díky němu jsem několikrát zhlédl celý seriál Hvězdná brána, ale na film nikdy nezapomněl a pouště si ho několikrát stále dokola. To vesmírné dobrodružství mělo cosi do sebe. Objevování nových planet, cestování hvězdnou bránou, zabíjení mimozemské rasy, který klučina by si tím nechtěl projít? Sympatie k tomuhle filmu sílí každým dalším zhlédnutím a začíná se dostavovat pocit  nostalgie, protože tohle už nikdy víckrát neuvidím. Již neucítím ten pocit, jako při prvním zhlénutí. Je zvláštní kolik toho ve vás může jeden film zanechat. Coby malému klukovi, vám to jako sci-fi nepřipadá, spíš vás to nakopne k bádání nad mimozemským životem. Hvězdná brána se se mnou již ponese po celý život a seriálové dobrodružství ruku v ruce s ním.

Poslední deštný prales

Jako malému prckovi se vám každá pohádka zdá výborná a hlavně nezapomenutelná. V tomhle věku je hodně důležité, na co se právě díváte, čím se necháte ovlivnit. Pohádky nás tehdy mohou dost obstojně poučit, můžeme si z nich vzít příklad. Vzpománám si, že když jsem viděl "Poslední deštný prales", byl jsem naprosto unešen. Teď s odstupem času mi to tak trochu připadá jako prequel k Avatarovi, možná se jím nechal inspirovat, kdo ví, já se ho na tohle ptát nehodlám, přeci jen to je jeho tajemství. Ale ten strom života, podivné bytosti; přijíždějící zlo, to vše bylo až příliš podeželé, když jsem následovníka této dětské pohádky zhlédl ve 3D. A ani na jendo nedokážu nikdy zapomenout.

Top gun

Od jeho premiéry sice už docela dost let uběhlo, ale já ho viděl až v devatenácti letech a musím přiznat, že patřím do skupiny, která se do něj zamilovala pro jeho nepředpojatost, kombinovanost žánrů, celkové ladění, hudební doprovod i herecké výkony. To vše je bravurní a já skláním pomyslný klobouk. Než dnešní fantasmagorické snímky, raději si pustím podobnou klasiku, která ve mně vzbudí smíšené pocity