Proč to píšu? Na internetu je nespočet článků na téma, jak je Klaus neschopný a přidat taky něco do mlýnku, není úplně od věci. Napřed se ale musím přiznat, že jsem „pamětníkem“ pouze dvou prezidentů – našich dvou Václavů.

            Pro mě je Prezidentem Pan Havel. V době jeho vlády jsem na něj možná občas zanadával, ale to byly ještě časy nerozumu a dětinskosti, kdy jsem se naivně domníval, že Prezident musí být každý den viděn v televizi. A když tak nečiní, nejspíš lenoší.

            Nyní jsem snad částečně z oné naivity odrostl. Už si nemyslím, že musíme Prezidenta vidět v televizi, byť při oslavách 17. Listopadu by tam viděn být mohl, ale co naděláme. Ale uvědomil jsem si, že člověka lze soudit až z pohledu dějin. Pan Havel pro nás udělal mnohé, za jeho vlády se země alespoň zvedla. Klaus pro nás udělal málo, za jeho vlády reputace země spíše klesla. Když Pan Havel navštívil představitele jiného státu, sršela z něho důstojnost a respekt. Když Klaus navštíví jinou zemi, obvykle se mu podaří náš stát zesměšnit a coby představitel nás mají ostatní státy za příklad nízkosti na žebříčku inteligence.

            Všimněte si záměrného užívání titulu Pan u našeho bývalého Prezidenta. Paní Eliška Hašková Coolidge v jednom rozhovoru uvedla, že cesty by se měly otevírat, ne si bouchat dveřmi před nosem, jako to dělají všichni naši představitelé. Žádný seriózní státník by si nedovolil oslovit prezidenta jenom pane XY, jako se to děje u nás. A dále uvedla, že náš „politický píseček“ se za posledních dvacet let hemží dětmi, které křičí, pokud hned nedostanou, co chtějí.

            Klaus je už poněkud odrostlé dítě, pravděpodobně s nevybouřenou pubertou, což se snaží dohnat v letech pozdějších, tedy těch současných. Nedovedu mu říkat „Pane“. Ani jeho funkci prezidenta psát s velkým „P“. Pokud se touží zapsat do historie, pak věřím, že se mu to již povedlo.

            Pan Havel pro mě byl prezidentem voleným lidem. Přestože nedošlo k přímě volbě prezidenta, můžeme o tom polemizovat, protože lid tehdejší doby ho navrhl. A tak se právě On, stejně jako dříve Pan Masaryk, stal symbolem doby.

Symbolem míru a naděje. Naděje, že snad bude lépe. Jednou snad ano. Svého rozjetého koně předal Klausovi, který není příliš dobrý jezdec a který se dokázal přerazit o první překážku a pěkně se pochroumat. Je mi líto, že na něho mnoho z nás nahlíží spíše s despektem, nechtěl bych být v jeho kůži – zajisté bych lehce mohl dopadnout obdobně. Ale jestliže to neumí, může z koně slézt, abdikovat a předat otěže někomu jinému, schopnějšímu. Otázkou však je, je – li v tomhle státě někdo, kdo by dokázal rozjetý vlak do pekel zastavit.

            Verdikt: Symbolem Naší republiky je pro mě Pan Václav Havel, muž z lidu, který ví, jak těžké je dosáhnout vytyčených cílů. Ale on to dokázal a svým způsobem dal vzniknout jakémusi Havlismu, který se dnes, více než kdykoli dříve v průběhu dvaceti let, dostává ke slovu z úst nespokojených občanů. Hlášku „Havla na Hrad!“ už nejspíš neuslyšíme, ale na dlouhou dobu pro mne tenhle Člověk zůstane Symbolem Lidskosti. Důkazem, že Pravda Zvítězí.