Já si tedy vážně uměl vybrat, kdy se narodit. Jedny volby jsem si odbyl v sobotu a další mě ještě čekají na podzim. Účast ve volebních místnostech mě však udivila. Cestou jsem nepotkal jediného člověka, který by směřoval stejným směrem a ani u urny nepostával žádný volič. A když jsem poté mluvil s pár lidmi, odpovědí na to, zda jdou volit, mi bylo pouze: „Ne, proč? Proč bych měl jí volit?“ To je tedy vážně silný argument, co říkáte? Najde se jen málokdo, kdo by nenadával na politiku a přesto nikoho ani nenapadne, pokusit se o změnu. Nejspíš si říkají, že svým hlasem stejně nic nezmůžou, ale je to přesně naopak. Jeden si řekne, že volit nepůjde, pak další a najednou nepřijde téměř nikdo a my se budeme muset znovu dívat na ty samé tváře a znovu nadávat, ale přitom kdybychom všichni povinně někoho zvolili, možná bychom se dočkali i nějaké té odezvy. Takhle mohu alespoň říci, že jsem volit byl. Že jsem se o něco pokusil. Jinak půjdou totiž všichni volit za například KSČM, a nebo mladí, kteří o politice a historii nic nevědí, půjdou volit stranu Dělnickou, která se do voleb dostala omylem.

Je mi 18 a chci něco změnit a něčeho dosáhnout, ale tím, že budu jenom sedět na zadku a stěžovat si na dobu a společnost, ničeho nedosáhnu. Je nutné udělat první krok, byť malý. Ano, může se zdát zbytečný, ale v konečném měřítku zjistíme, že má nevyčíslitelnou hodnotu, protože se v něm odráží budoucnost – počátek čehosi…