Podle všemožných i nemožných výzkumů se zjistilo, že stres a strach přivolává těžké spaní. To tedy musela být skutečně dlouhá vědecká expertíza. Samozřejmě, že strach ovlivňuje práci. Kolik z vás, když přišlo domů z práce rozčilených, mohlo v klidu spát? Nebo třeba po příchodu ze školy? Když vám něco vrtá hlavou i před spaním, je samozřejmostí, že jen tak neusnete. Tohle prostě královna Mab neumí. Stejně tak, jako když jste zamilovaní, tak i tady se zdá, že tu možná pracuje stejná část mozku, která ovládá naše myšlení. Stále se zaobíráte tímtéž problémem. Tou stejnou absurditou, kterou stejně nevyřešíte, ale přestože tohle všechno víte, nedá vám to, a myšlenek se zbavit nedokážete.

V novinách psali, že stejné to je se strachem o to, že přijdete o práci. Samozřejmě. Pořád je to strach a jako takový má nesmírnou sílu nám všechno narušit a zbořit. Ať už jde o strach o dítě, prospěch, prohru, práci, budoucnost – je to STRACH. A pokud nemáte silnou vůli, prášky na spaní nebo trpělivost s tím, že jednou prostě určitě usnete – přijdete z toho o rozum, protože se příliš nevyspíte. Taky mám strach. A právě z výše jmenovaných možností, ale zároveň tu je jakási naděje a víra, která mi pomůže navázat se snem nějaký ten kontakt, takže vždycky někdy usnu.

Horší to mají severské země, kde nemohou spát například vlivem polárních dní či nocí – tam jsou možnosti téměř vyčerpaní a leckdy zde bývá jedinou možností skok z mostu.

 Spánku zkrátka neporučíte a čím víc se o to budete snažit, tím je nepravděpodobnější, že přijde.