Ptám se tě, co znamená věčnost? Co znamená to věčné pátrání po nesmrtelnosti? Po nebi, pekle? Jestliže objevíme, kde se nebe nechází, jaký odraz by to celé mělo v naší skutečnosti? Nestalo by se pak hledání jen hloupým synonymem, pro vědění? Vždyť to, co dělá člověka člověkem, není stále vymýšlení nových materiálních věcí. To je pouze vedlejší produkt k přemýšlení. Ale další cesta je mnohem rozmanitější a širší. Materiální svět svým způsobem chápeme, je to něco, co se dá změřit, zvážit, spočítat. Ale jestliže se setkám s něčím, co spočítat nelze, co uniká věděckým zákonitostem, je to lež a podvod? Copak za tímhle materiálním pojetím světa nemůže existovat ještě jiný svět? Ten který spojuje všechny nejstarší texty světa? Díávám se kolem sebe a nevycházím z údivu. A vím, že nejsem sám, který cítí, že svět v tomhle pojetí nemá dalekou budoucnost. Pokud má něco přijít, nevěřím v konec světa, to řeknu rovnou. Nerozumím těm, kteří rok 2012 spojují s definitivním koncem světa a obracejí se k Mayům a různým dalším proroctvím, v nichž hledají pokřivené potvrzení s jejich pravdou. A tuto pravdu o destrukci našeho světa se pak snaží šířit mezi ostatní lidi. Facebook nabízí mnoho stránek, které "fandí" konci světa, ale jáse ptám tebe i sám sebe, kde tihle fanoušci zkázy přišli na konec světa? Ani Bible, ani Nostradamus, Mayové, čínská posvátná kniha, Sybila, nikdo nehovoří o definitivním konci světa. Pouze o konci světa, tak jak jej známe. Má - li se něco změnit, pak naše chápání o fungování všeho reálna. Možná se to zdá nepochopitelné, ale tyhle materiály jsou něco vedlejšího. Co se pod nimi skrývá? Atomy, geny, víra, vše nepochopitelné a vědou nepodložené. Ale to je základem všeho. To co nemůžeme změřit, nad čímž dnes, více, než kdy dříve, přemýšlíme, co nám koluje hlavou a otřásá naším rozumem, je podkladem pro vše ostatní, základem, od něhož bychom se měli odrazit. Vidíme, že materiální svět nemůže jen tak fungovat, že zde je více jak dva tisíce let, během posledních sta let jsme dokázali zničit všechno,co před tím fungovalo a naše myšlení se otupělo. Válka se stala nástrojem šíření nejvyšší pravdy. Ale ani ne tak ona, jak spíše vyhrožování nad jejím vyhlášením. Všichni je čekáme, co přijde...Ať už si nalháváme cokoli, cítíme v sobě tlak, přisuzujeme jej všudypřítomnému stresu, ale odkud pochází onen stres? Z práce, školy, daní? Jenže to vše je ten materialismus, který nemůže dále fungovat. Nejsem věřící, ale víra je důležitá. Takže svým způsobem věřícím jsem. S přistoupením ale na všechny víry světa, v nichž vščech se skrývá něco podstatného, co je všechny spojuje, jen lidé si je od dávnověku vysvětlují špatně. Ve jménu Boha se zabíjí, přestože v Bibli se píše "nezabiješ" a lidé jakoby tohle pravdilo přeskočili. Čtou jej stále dokola, říkají jej ostatním, ale řídí se podle něj? Dtávají se jím? Pokud máme pochopit nepochopitelného, je důležitého přistoupit na možnost, že zde existuje i jiný svět, než ten, který vidíme a můžeme si jej osahat. Na bázi jakýchsi energií, které proudí celým vesméírem a vědci jej začínají objevovat. Je to svět v prvé řadě složitý. Nepochopitelný, ano, ale je cestou k další fázi evoluce, když jsme tolik let zůstali téměř na stejné úrovni. Dalším krokem, je přijmout všechno, co je. Bez ohledu na to, zda to vidíme či slyšíme. Něco existuje. Neříkám tomu Bůh. Jde o cosi jiného. Silnějšího co prostupuje každým z nás. Vím, jak zním. Jako šílenec, blázen, co má nějaký pokřivený pohled. Pomatenec, fanatik, říkej mi jakkoli. Já jen vím, no hádám, že tohle nemůže nadále fungovat. Tímhle způsobem, destruktivním chápáním lidstva, přicházíme o kus sebe sama. Využíváme li pouze 20% kapacity svého mozku, k čemu je ta druhá část? Představte si využití veškeré mozkové kapacity! Nač jiného bychom měli mozek tak velký, když by se nedal zaplnit? Musí přeci existovat cesta k poznání, jemuž se máme učit. Pochybuji, že by potenciál člověka končil jen u pochopení toho, jak funguje televize nebo mikrovlnná trouba. Člověka dělá člověkem jeho filosofování, vyjadřování a bádání. Jeho humanismus, který najednou ztrácí smysl. Humanismus s brutální tváří, a máme li to změnit, chceme li postoupit někam dál, těžko říct kam, měli bychom přijmout svět jaký je i se všmi jeho zákonitostmi, do nichž bychom se neměli plést, jen se je snažit pochopit, bez jejich ovlivňován. Musíme naslouchat, rozumět, pokusit se chápat. A ptát se. Všeho kolem. Klást si otázky dávných antických myslitelů. Rozebírat jejich metody a nalézat pravdu bez prolévání krve, ale s pravým smyslem humánosti.