Myslím, že víra je hodně důležitá. A nemusí jít o klisckou víru ve formě náboženského fanatického následování Krisita, Alláha či já nevím koho všeho. Mesiášem či bohem se může stát kdokoli. Můžeme jím jmenovat každého, kdo nás něčím zaujal. Jak definujeme víru? Pokud tím má být jen uctívání nějaké knihy a jejího hlavního představitele, pak to není to hlavní a ani to pravé, co si autoři Bible, Koránu a jiných posvátných textů nejspíš mysleli, že se stane. Že se bude ve jménu víry zabíjet a tak podobně, přestože v Bibli je jasné napsáno: Nezabiješ! a tak ji její příznivci zneužívají a odvolávají se na ni, přestože to, v co věří, v ní není napsáno. V koránu zase stojí "až nastanou posvátné měsíce, pak zabíjejme", ale nikde není psáno, co nebo koho mají zabíjet. Dost pochybuji, že tím jsou myšleni ateisté, či jakýkoli člověk nebo živočich. Daleko spíše věřím, že je tím myšleno něco v člověku. Možná část jeho podvědomí, která ho sžírá svými myšlenkami. Tihle lidé věří své vlastní víře. Víře ve smrt a v zabíjení v jejím jménu. A jednotlivý druh náboženství je pouze jejich výmluvou. Cožpak není jedno jaké náboženství vyznávám? V jakého boha věřím? Důležité je, zda se řídím dle svých nejlepších smyšlení.

Povím vám něco o sobě. Jsem věřící. Ale nikoli v klasické víře, jakou mi může klasické náboženství nabídnout. Nejsem stoupencem žádného z těch všeobecně známých náboženských myšlenek, a přesto, jako bych částečně souhlasil s každou z nich. Nemyslím si, že někde nahoře existuje nějaký Bůh. Respektive nevěřím, že by to mohla být nějaká bytost. Ale pokud touto bytostí myslíme čistou energii, pak je možné leccos. Neztotožňuji se s tím, že tohle "cosi" co proudí vesmírem a vědci potvrzují, že zdfe jakási energie je, je vždy spravedlivý.

Věřím v mnoho věcí a vždy to je víra. Věřím v sebe sama, ve své schopnosti a není to jen přehnaný egoismus. Věřím v to, čeho je člověk schopný dosáhnout.

Věřím v téměř nevyčerpatelný potenciál lidské mysli a mozku celkově. Jak můžeme věděť, co je lidstvo schopno dokázat, když využíváme pouze 20% tohohle zařízení.

Věřím, že někde existuje inteligentní život. Možná že jsme jeho příbuzní, možná ne. Možná, že nás sem poslali a možná jde jen o náhodu, ale nemyslím si, že v tomhle "nekonečném" vesmíru jsme jediní.

Věřím, že "nekonečnost" našeho vesmíru má své meze. Nic není nekonečné, ale naopak to někde musí končit. Je jedno, jak daleko, ale kdesi musí být nějaká hranice.

Věřím, že neexistuje jen jeden vesmír. Stejně jako máme mnoho planet, hvězd, galaxií, kde je psáno, že nemůže existovat i jiný vesmír. Možná je paralelní a my se v něm můžeme  setkat se svým vlastním paralelním já. Možná je každý vesmír naprosto jiný a s vlastními zákony. Možná je hodně daleko, možná jej za mého života nenajdeme, ani nepřistoupíme na možnost, že by zde něco takového mohlo existovat, ale už Einstein nad touhle myšlenkou přemýšlel.

Věřím, že existuje svět, který nepodléhá vědeckým zákonitostem, jak je známe. Proč nemůže existovat život na jiné sféře, kterou nemůžeme změřit, zvážit, spočítat? Cožpak nemůže existovat jakýsi mikrosvět v našem světě plném materiálního pojetí? Něco, co uniká našemu chápání? Našim dosavadním zkušenostem?

Věřím...já věřím, že v člověku je daleko víc, než co ukazujeme navenek a věřím, že si to uvědomuje mnohem více lidí, než si myslím.

Věřím a jsem věřící a přesto by mne každé náboženství v jakékoli době prohlásilo za kacíře a soudilo pro mé myšlenky, přestože nejdou proti jejich knihám ani božstvu. Existují rozličné víry. Různí bohové. Ale jestliže existuje bůh,pak myslím, že to je jeden a ten samý, jen na různých územích pojmenovaný jinak. Bez ohledu na barvu pleti, jeho úmysly jsou vždy stejné a vždy byly. Pokud jsme pozorováni, pak na nás dohlíží. Věřím, že se něco mění, že tohle nemůže fungovat dlouho.

Někdo věří v násilí a páchá jej a odvolává se na něco posvátného v člověku. Ale pravá víra není o vnucování jí samotné někomu jinému. Každý máme svou víru, která nám pomáhá kráčet dál a překračovat vysoké překážky. V jejím světle se všechny stíny zdají krátké. Víra je to, co nám pomůže jít dál. A jestliže já věřím, že lidé nejsou schopni se dostatečně poučit ze své historii, je to k pláči a já jsem možná k smíchu, ale je to má víru, můj názor, což nemusí být slučitelné, ale neberte mi jej a nevnucujte mi mermomocí ten svůj. Já vám předkládám své myšlenky, své nápady, zvěřejňuji své pochody a úvahy na různých sférách myšlení a kdo ví, možná se najde někdo, kdo se mnou souhlasí. Kdo přistoupí na můj názor, ale to neznamená, že se vydáme hledat svatý grál a začneme sepisovat "posvátnou knihu knih". Protože víra nemá zákony. Víra sama o sobě je pouze část našeho já, jímž se řídíme. Jdeme- li ale proti němů, může nás přemoci a nebo jej potlačíme a staneme se něčím, co jsme neměli v úmyslu.